Květinové radosti na holandský způsob

Vždy, když jsme v Holandsku a trošku to jde, rádi zabrousíme alespoň na pár minutek do zahradnictví, nebo alespoň do prodejny květin. Pro nás Středoevropany je to vždy zážitek. Nechci tímto říct, že se mi nelíbí v podobných provozovnách u nás, ty holandské jsou ale o dost jiné. Asi na to má dopad vícero věcí.  Myslím, že jedna z nich spočívá v tom, že Holanďané mají rostliny v jiné lásce, než my. Jasně, že ne všichni, ale mnoho Holanďanů má svůj život propojený s květinami. Nejenom pracovně, ale i lidsky. A nejenom ženy, ale i muži. Myslím si to proto, že když jdu holandskou ulicí, nakukuji do jejich oken. Často se to hemží alespoň nějakou květinovou výzdobou. Tu okázalou, tam skromnější.  Podobné to bývá i před domem. Navzdory minimálnímu prostoru tam bývá alespoň malá lavička, židle či stolek – a na nich něco ze světa rostlin – malé aranžmá, nebo jenom jediná nádoba s květinami.   

Myslím si, že i ti květinám více naklonění muži mají v Holandsku dopad na celkovou kulturu země. Také platí, že ne všichni – ale bude jich víc, než těch našich chlapů. Květinový faktor u nás náleží především ženám, tam bych řekl, že skóre je více vyrovnané.

Další věcí, která má asi vliv na úroveň zahradnictví, je blízkost dodavatelů a šíře jejich nabídky. Rozumějte tomu tak, že kytky se nemusí drncat v kamionech takovou dálku, jako když jedou k nám. Nevěřili byste, ale vibrační povrch našich silnic květinám také moc nesvědčí. Z cesty roztřesené rostliny se musí vzpamatovat a ne vždy jim to vyjde. S dlouhým cestováním souvisí i sortiment rostlin. Některé květy – myslím zejména ty řezané – mají poměrně krátký, jepičí život. Když vydrží svěží třeba týden, tak se k nám prostě nedováží, protože část jejich krátkého života zabere pobyt v kamionu a přechodný pobyt v regálech velkoobchodu. Ke koncovému zákazníkovi by se pak dostaly až na sklonku svého dobrého období.

Důležitou roli hraje také inovativní přístup, který je pro Holanďany ták typický. Nevím, kdo to všechno řídí, ale při (skoro) každé návštěvě vidíme něco, co jsme před tím neviděli. Když se ale do toho „něco“ zamilujeme a chceme si ho koupit až příště, už nemusí existovat. Jde to všechno rychle. Jednu dobu byly hodně populární zrcadla do zahrady, jindy byla doba dřevěných bedýnek. Teď jsme na několika místech – v obchodech, ale i na zahrádkách obdivovali plechové lavórky – a v nich sesazené netřesky, petrklíče, cibuloviny, či jiné kytky. Ve floristickém pavilonu v parku Keukenhof jsme si zase všimli, že mnoho květináčů bylo obaleno ve zvláštním, velmi nápadném papíru. Možná bych se nebál říct, že papír byl v několika případech o kus nápadnější, než rostlina k němu náležící. 

Jedna z floristických novinek souvisí s technologií pěstování. Rychlené tulipány se už nemusí pěstovat v půdě, ale jenom v  bedýnkách s vodou. Květy tulipánů se tedy nemusí řezat, jenom se vytahují z bedýnky a expedují se i s cibulemi. Tyto zvláštní kytice se v květinářstvích prodávají v průsvitném igelitovém pytlíku s malým množstvím vody. Jsou už svázány tak, že i v tom pytlíku vypadají hezky. Je to ale i skvostný polotovar na další květinové aranžování. Skoro s jistotou takto expedované tulipány vydrží svěží delší dobu.