Obranné mechanismy rostlin

Když se zamilujeme do některé z rostlin, obvyklou příčinou bývají krásné květy, zajímavý vzrůst, či pěkné listy. Přitom některé rostliny disponují i jinými velmi působivými efekty. Z mého pohledu jsou to například trny, ostny, či jiné obranné mechanismy.

Některé jsou patrné i zdálky, ale velmi často se vyplatí přistoupit k rostlině i pěkně zblízka a zadívat se na ní. Někdy postačí kouknout a všechno je na první pohled jasné. Občas ale musíme naše rostliny více pozorovat, abychom přišli na to, co tím pozorovaná rostlina chce dosáhnout. V případě pichlavých částí se to odhaduje poměrně snadno – rostlina prostě nechce být sežraná nějakým býložravcem, tak se oděla do trnů a ostnů. Ty bývají často velmi dekorativní, nebál bych se říct, že jsou dokonce velmi atraktivní součástí rostliny. Stačí se podívat na ostny růže druhu Rosa sericea ssp. omiensis forma Pteracantha – a zůstaneme  stát v němém úžasu nad tou krásou.

Zajímavou trnitou ozdobou se vyznačují i některé stromy. V našich parcích, arboretech a občas i zahradách se můžeme potkat s dřezovcem trojtrnným (Gleditsia triacanthos), který bývá někdy opatřen trny přímo ďábelskými. V evoluci asi zažil těžké období, že se musel adaptovat na velmi drsné ohrožení svého druhu. Když se ale zadíváte na velký strom pořádně, uvidíte, že jeho trny jsou na kmeni a nejnižších větvích, zejména do výšky 2-3 metrů. Čím výše koukáte do koruny, tím trnů ubývá, až úplně zmizí. Je to známka sebevědomí takto vyzbrojeného stromu? Zdá se, že ano. Pokud býložravci nenadělají paseku v dolní části stromu, je tuze nepravděpodobné, že by se dostali výše do koruny. Tak proč plýtvat energií k tvorbě nějakých trnů?

Moc hezké trny má i další strom, tentokrát ale tropický. Jmenuje se Ceiba, je to druh, který dává zajímavou bílou hmotu podobnou vatě, která se prodává pod obchodním jménem kapok. Ceiba je ovšem trnitá úplně celá – od kmene až po nejvyšší větev klidně i 30 metrů nad zemí. Kde je potom ta logika ochrany proti býložravcům? Podle všeho se zdá, že Ceiba má priority ochrany nastavené podle jiných priorit. Ostré trny mají zabránit i ptákům v posedávání na větvích. Důvod pro tuto ochranu je velmi pragmatický. Ptáci, kteří by mohli na větve sedat, přenášejí lepkavá semínka některých tropických druhů jmelí. Ty jsou mnohem agresivnější než jmelí, které známe od nás. Kdyby se toto jmelí ve velkém usadilo na stromu, mohlo by ho za pár let totálně zlikvidovat. Ty rostliny jsou prostě chytré. Nikdo mi nevymluví, že ne.

Obranných mechanismů existuje ještě celá další řada, možná by to bylo i na knihu. Jeden vám ještě prozradím. Některé rostliny jsou totiž pěknými simulanty. Simulují vlastní smrt, jenom aby se vyhnuly býložravcům. Typickým příkladem je citlivka (Mimosa pudica). Je to tropická rostlina, která roste jako plevel ve škarpách, podél cest či na kamenitých stráních. Má jemné, složené lístky, které se při sebemenším doteku sklopí a tváří se, že skoro neexistují. Dělají to i na noc, aby se ráno zase v plné kráse otevřeli směrem k sluníčku a mohli zase provádět fotosyntézu, jako by se nechumelilo. Sklápění lístečků do stavu blízkého nule má jasný důvod – před býložravci vystupovat tak, aby byly jako „kořist“ zcela nezajímavé.

Možná bychom si z rostlin mohli brát příklad. Některé fakt umí pro své přežití udělat maximum