PIERIS
Myslím si, že zejména v jarním období se mnozí z vás potkali v zahradnictví s půvabnou dřevinou s kožovitými listy a hezkými zvonečkovitými květy. Dokonce je možné, že některá z odrůd roste anebo se trápí i u vás na zahradě. Jmenuje se Pieris a její jméno má kořeny v řecké mytologii. Poměrně neobvyklé ale je, že vědecké jméno Pieris se vedle rostlinného názvosloví vyskytuje též v názvosloví zoologickém. Nositelem jména Pieris je dobře známý motýl bělásek.
V našich podmínkách se nejčastěji pěstuje druh Pieris japonica a odrůdy od tohoto druhu odvozené. Ve volné přírodě pierisy dorůstají rozměrů středně velkých až velkých keřů, výjimkou však nejsou ani menší stromy, které tvoří výrazné a často i velmi ozdobné kmeny. Pierisy rostou ve vlhkých horských lesích a někdy vystupují až těsně pod hranici dvou tisíc metrů nad hladinou moře. K úspěšnému růstu potřebují kyselou a humózní půdu. Pěstitelský substrát by měl být dobře propustný, ale přitom stále vlhký. Pierisům se nejlépe daří v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu. Při vysoké vlhkosti vzduchu i stálé vlhkosti půdy mohou dobře prosperovat i na plně osluněném stanovišti. Jinak se nejčastěji pěstují v polostínu a často i v hlubším stínu. Dostatek slunečního svitu ovlivňuje intenzitu kvetení – ve kvetou slaběji. Znalost přirozených podmínek, ve kterých se pierisy vyskytují, pomáhá v pochopení jejich nároků a vede i k úspěchům při jejich pěstování. Zvláště pro zákazníky maloobchodních prodejen jsou tyto informace velmi důležité, v neodpovídajících podmínkách jsou pierisy nepřizpůsobivé a jejich pěstování na zahradách nebývá úspěšné. Možná, že právě z tohoto důvodu se u nás zatím tyto rostliny ještě netěší takové oblibě.
Pierisy jsou totiž rostliny, které disponují ozdobnými květy, dekorativními listy, v pokročilejším věku zajímavým kmenem a u mnoha odrůd i mimořádně působivým rašením mladých výhonů. Zajímavost pierisů ještě spočívá v tom, že odrůdy, které jsou na zahradnickém trhu k dispozici, se od sebe mohou dost podstatně lišit. A to nejenom barvou květů či listů, ale i tvarem a finální velikostí. Zatímco některé odrůdy mohou i v našich podmínkách dorůstat do výšky kolem 3 m, jsou v sortimentu i takové kultivary, které se vyznačují mimořádně kompaktním růstem a finální výškou v rozmezí od 70 do 100 cm. Z tohoto důvodů se tyto zakrslé formy hodí i do malých zahrad, zahrad atriových domů, na skalky, ale třeba i na hřbitovy a za určitých okolností i pro pěstování v nádobách všude tam, kde není příliš velké horko a suchý vzduch. S velkou nonšalancí lze pierisy vysazovat třeba při zahradních jezírkách a samozřejmě i v noblesních zahradách vytvořených v tradičním asijském stylu.
Pokud jsou pierisy pěstovány v optimálním prostředí a jsou v dobrém stavu, jsou velmi dobře mrazuvzdorné. Mrazuvzdornost se týká zejména starého dřeva a dobře vyzrálých výhonů. Nejlepšího přezimování dosáhnou ve volné půdě a na stanovišti s vysokou vlhkostí vzduchu. V případech, kdy byly vysazeny do nevhodné půdy nebo v nevhodném prostředí, se často stává, že během vegetační doby chřadnou a po zimě utrpí tak velké poškození, že uhynou. Zejména amatérští pěstitelé to často vnímají tak, že pieris zmrznul. Naopak pierisy vykazují velkou citlivost k nízkým teplotám v období rašení. Mladé, čerstvě otevřené listy jsou velmi zranitelné. Stačí minimální mrazík, nebo někdy dokonce nulová teplota a mladé lístečky velmi snadno zmrznou. Citlivost na pozdní jarní mrazíky je u jednotlivých odrůd různá. Velmi citlivé jsou většinou odrůdy, jejichž nové listy raší v červených odstínech. Z dlouhodobého hlediska však pozdní jarní mrazíky obvykle na život rostliny nemívají velký dopad. Mladé lístečky sice následkem mrazu okamžitě zčernají, ale s krátkým časovým odstupem po oteplení vyraší z níže postavených pupenů, čímž se v podstatě ještě zopakuje či prodlouží efekt vyplývající z rašení. Pro intenzivnější rašení je prospěšné namrzlé výhony odstranit až do živého a nepoškozeného dřeva. Maloobchodní prodejny mohou tuto vlastnost pierisů s úspěchem obrátit ve svůj prospěch. Červeně rašící pierisy jsou nejatraktivnější ve stavu, kdy z pupenů vyrůstají svěží, červené listy. Ty se však časem změní na růžové, později na světle zelené až zelené. Když se část takto vybarvených výhonků odstraní podobně, jako kdyby namrzly, rostlina se vyprovokuje k novému rašení a atraktivita a prodejnost se ještě prodlouží.
Důležitým pěstebním opatřením je včasné odstraňování odkvetlých soukvětí. Pokud se tak neudělá, mnoho odrůd má tendenci vytvářet plody, co rostlinu zbytečně vysiluje, navíc ji plody ani nijak nepřidají na kráse. Po odkvětu by se proto odkvetlá soukvětí měla co nejdříve odstranit.
