Rajčatové zajímavosti

Rajčata pochází z Jižní Ameriky. Jako užitkovou rostlinu znali rajče již staří Aztékové, kteří ji používali k jídlu už pravděpodobně v 7. století. Aztécký název pro rajče byl xitomatl. Podobnost mezi tímto jménem a anglickým názvem tomato není nijak náhodná.

První semena rajčat se do Evropy dostala už v první polovině 16. století. Rajčata se však pěstovala zpočátku jenom pro ozdobu. Zelené části rostliny jsou jedovaté, i zralé plody byly dlouhou dobu považovány za nebezpečné.

Rajčata rostoucí ve volné přírodě Jižní Ameriky měla původně výhradně žlutou barvu plodů. Vznik červených a dalších odstínů plodů je jenom důsledkem šlechtitelského procesu. Podle žluté barvy plodů rajče získalo i své italské jméno – pomodoro, co ve volném překladu znamená zlaté jablko.

Není mnoho rostlin, které se jako hlavní protagonisté dostaly až před Nejvyšší soud USA. Rajče je i v tomto směru výjimkou. V devatenáctém století se kvůli zdanění řešila otázka, jestli je rajče zelenina, nebo ovoce. Zatímco ovoce zdanění nepodléhalo, tak zelenina ano. Tak se rajče v Americe definitivně stalo zeleninou.

Rajče patří do čeledě lilkovitých. Patří sem také paprika, lilek, tabák, extravagantní durman, důležitý rulík i bájná a léčivá mandragora. Do čeledě lilkovitých patří také brambory – jedny z nejdůležitějších užitkových rostlin světa.

Rajče ale není jenom potravinou či kořením. Obsahuje totiž mnoho látek, které mají velmi široký obsah využití. Jednou z nich je tzv. lycopein – červené barvivo, které má silné antioxidační účinky, podporuje imunitní systém, příznivě působí na nemoci prostaty a chrání lidský organismus od některých civilizačních onemocnění.

Rajče nakrájené na plátky může posloužit i jako lék.  Používá se jako prostředek rychlé, první pomoci při lehkých opařeninách či popáleninách kůže. V lidovém léčitelství se používaly i další části rostliny, ale vzhledem k jejich jedovatosti je dobré se těmto metodám raději vyhnout.

Jedinečné vlastnosti rajčat se mohou využít i při pěstování jiných rostlin. Specifická vůně, kterou vylučují listy rajčete, odpuzuje některé druhy škodlivého hmyzu. Promyšleným kombinováním různých rostlin lze přirozeným způsobem zabezpečit jejich biologickou ochranu před škůdci.

Současnost zná na několik tisícovek odrůd rajčat. Některá jsou vhodná k přímému konzumu, jiná do salátů, na vaření, nebo pro výrobu kečupů a protlaků. Další odrůdy se hodí pro pečení či sušení, nebo ke konzervování vcelku. Rajčata, která musí při cestě k zákazníkovi překonat obrovské vzdálenosti, jsou vyšlechtěny tak, aby měly pevnou slupku a vydržely dlouhý transport.

Rajčata jsou teplomilné rostliny, na zahradě potřebují živnou a hlubší půdu a stanoviště na plném slunci. Bývají velmi citlivé na houbové nemoci. Aby se jim předešlo co nejvíce, je potřebné dodržet několik preventivních opatření. Na stejné místo by se rajčata neměla vysazovat dříve než po pěti letech.

Vznik houbových onemocnění podporuje teplo a vysoká vlhkost. Zálivka musí být velmi opatrná a vždy jenom ke kořenům, aby listy zůstaly pokud možno zcela suché. Někteří pěstitelé dokonce prosazují teorii, že při pěstování venku, zálivka rajčat vůbec není nutná. Kořeny rajčat totiž tvoří podstatně větší část rostliny. Dobře vyvinuté tyčkové rajče může dosáhnout hmotnosti kolem 30 kg, nadzemní část přitom obvykle dosahuje jenom čtvrtinu celkové hmotnosti, zbytek patří kořenům.

Kořeny rajčat se během vegetační doby dostanou až do hloubky kolem 170 cm. Kdyby se jednotlivé kořínky opatrně z půdy vybraly a vyskládaly by se za sebou, mohly by dosáhnout celkové délky až 800m. Z toho vyplývá, že i ve velmi suchém počasí si rajče umí „sáhnout“ do takové hloubky, kde je půda dostatečně vlhká.

Tyčkové rajče odrůdy ‘Goldita‘ dorůstá do výšky 150-250 cm, tvoří sice malé, ale velmi chutné, plody.

Masité druhy rajčat mají vysoký podíl dužniny a méně šťávy.

Někteří pěstitelé i šlechtitelé jdou ve vývoji jakoby trochu nazpátek. Z velkoplodých odrůd masitých rajčat šlechtí opět odrůdy s menšími plody, které jsou ideální třeba pro přípravu svačiny pro školáky.

Pravděpodobně takto vypadala zcela původní rajčata, která rostla v teplých oblastech Jižní Ameriky už před více než tisíci lety. Chuť těchto plodů je příjemná a plodnost rostliny velmi vysoká. Jediná rostlina může za sezónu přinést až 6000 plodů.

Maďarská odrůda Barbaniaka roste jako nižší keřík. Plody jsou sice malé, ale velmi plné, výrazné chutě. Zajímavostí této odrůdy je, že by si i ve vlhkém počasí měla snadněji udržet dobrý zdravotní stav.

Riziko napadení rostlin plísněmi můžeme výrazně snížit tak, že alespoň částečně ochráníme listy rostlin od dešťové vody. Toto opatření sice není příliš pohledné, ale je poměrně účinné.

Pavel Chlouba, foto autor a Iveta Chloubová