Zimní proutí pro sezónní efekt

Jistě znáte ty situace z června či července, kdy chodíme po zahradě a hledáme nějaké tyčky, abychom k nim mohli vyvázat naklánějící se rostliny. Dobře padnou i staré lyžařské hůlky nebo násady na koště po záruce. Nakonec i tyto materiály podrží padající květy hortenzií či mohutná soukvětí ostrožek. Přiznejme si ale, pro estetiku zahrady to není nic moc.

Problémy s nakláněním rostlin se dají vyřešit mnohem elegantněji, ale začnout s tím je třeba mnohem dříve, nejlépe hned z jara, kdy se rostliny prodírají z půdy za teplem a slunečním svitem. V tomto období se už opory zapichují do půdy. Ale ne lyžařské hůlky! Ty by se hodily sotva jako vtípek na 1. Apríla, ale druhého dubna už by musely ven.

Jako opora ze všeho nejlépe poslouží obyčejné proutí. Pod tímto názvem rozumíme různé větve stromů, jako například z břízek, lísek, některých vrb, jilmů nebo olší. Ne že by se nemohly použít i větve z jiných stromů, ale mnoho z nich je docela mohutných a větví se méně, než ty dříve vyjmenované.

O tento materiál obvykle není nouze, mnozí ho mají k dispozici i na svých zahradách. V tomto čase se ale kopice větví objevují i kolem silnic, když silničáři prořezávají stromy. Obvykle je po akci naštěpkují, jinak nemají jiné uplatnění. Občas si z těchto hromad také něco půjčím s dobrým pocitem opakovaného využití materiálu. Kdybych chtěl být in a cool, nasedl bych na populární vlnu recyklace a mluvil bych hlavně o tom.  Ale ono je to vlastně to stejné.

Z proutí, které je vlastně odpadem, se dají dělat báječné věci. Nemusí to být zrovna jenom treláže na fazoli či hrášek, ale i zábradlí na kácející se květy. Jenom nahusto napíchané větve lísek do řádku dobře poslouží jako opora pro hrášek. Když třeba vyséváte na husto zeleninu, anebo květiny v nějaké směsi do barevné letničkové skupiny, můžete kolem výsevu také tyto větvičky napíchat a v horní části je lehce svázat. Bude to i hezké a určitě to zabrání ptákům, aby se přímo ve výsevu rochnil a vybírali si něco k snědku.

Když zapíchnete větvičky – tak celkem 3-5 kolem rostlin, které se ve druhé polovině nepřiměřeně naklání  (například pozdní rozchodníky) – a zhruba v polovině je částečně nalomíte a v pravém uhlu nakloníte tak, aby šly souběžně s povrchem půdy, narostlé výhony se o ně opřou a budou  pěkně stát.

Jestli třeba máte na zahradě nějaký pěkný záhon s kyprou půdou, občas vám tam mohou chodit kočky (klidně i cizí) vykonávat svoji potřebu, protože hebkou půdu milují. I pro tento účel proutí poslouží. Stačí, když ho na půdu položíte vodorovně. Pokud jsou pod ním klíčící rostliny vámi vyseté, či vysazené, pod vrstvičkou proutí přežijí období, když jsou nejzranitelnější. Potom větvičky můžete dát pryč a nechat všechno už na přírodě.

Celé je to velmi snadné, jenom se na to musí myslet trošku v předstihu, než to začne venku rašit, kvést a vonět jarem.